Prosté hrdinství
Rodina Rerychova zažila během 2. světové války opravdové drama. Jen těžko si nyní po 70 letech od konce války uvědomujeme, jak hrozná tato doba byla. Jak měli všichni málo, a přesto se našli tací, kteří by se rozdali. A to i pro naprosto cizí muže, kteří přišli z míst, kde se snad nedá říci, že by se žilo, ale spíše přežívalo. Proto, kdo měl, ba i tu nejmenší, příležitost, se ji snažil využít a utéct.
Bydleli uprostřed lesa v malé hájovně u Proseče u Pošné. Ačkoli byl pan Ing. Zděněk Rerych v této době ještě velice mladý, on a celá jeho rodina udělala pro 11 ruských partyzánů a uprchlých zajatců téměř neuvěřitelné. Když se jednoho večera u nich objevil neznámý muž, který promluvil rusky, hned věděli, co mají dělat. Tomuto nebohému člověku dali najíst, sehnali pro něj nové šaty a boty a dali mu mapu, která ho měla dovést až domů – do Ruska. Podobné pozdní večery a brzká rána se od roku 1943 do roku 1945 u nich opakovala ještě mnohokrát. Někteří se u nich zastavili jen na pár dní, jiní u nich zůstali i několik měsíců – celkem zde strávili 1057 dní. Ničemu nepomáhali ani němečtí příslušníci SS, kteří se ubytovali v nedaleké Proseči. Naopak rodina Rerychova měla opravdu odvážné přátele, kteří jim sháněli pro uprchlíky nejen ošacení, obutí, ale například i léky.
Přednáška pana Rerycha byla naprosto ohromující. Z jeho hlasu bylo zřejmé, jak velkorysá a skromná tato rodina je. Zachránili život nemálo mužům, za což mají můj obrovský obdiv.
Martina Hlavničková, oktáva
