Za kulturou do hlavního města si v pátek 27. ledna vyrazili kvintáni a sextáni pacovského gymnázia.
Po příjezdu vlakem jsme se nejprve vypravili do divadla Komedie, kde jsme zhlédli zajímavou adaptaci starobylé Sofoklovy hry Antigona. Představení, připravené ve spolupráci s královehradeckým Divadlem Drak, bylo upraveno speciálně pro dospívající generaci. Vedle složitých archaických veršů tak nabídlo svému publiku například lehce groteskní podání mýtu o Oidipovi v rychlém tempu balkánské dechovky, ale především výsostně aktuální témata, která řeší nejeden mladý člověk: vyrovnávání se s minulostí i současností vlastní rodiny, sounáležitost se sourozenci i vymezení se vůči nim, nesnesitelná psychická bolest vedoucí k útoku proti sobě samému. To vše doplněné o zajímavě řešenou scénu, nápadité kostýmy a překvapivé divadelní zkratky. Jen akustika místy nebyla ideální.
Protože zdravý duch sídlí ve zdravém těle, odebrala se část skupiny po představení na venkovní kluziště na Letné. Nicméně počasí dostálo svému lednovému charakteru, a tak se i ti nejodhodlanější po slabé půl hodině odebrali raději za teplem místních kaváren či restaurací.
Znovu jsme se všichni potkali v půl třetí ve Veletržním paláci, kde jsme navštívili výstavu současné české výtvarnice Evy Koťátkové Moje tělo není ostrov. Zdánlivě chaotická změť různých látek, beden a konstrukcí při pečlivější prohlídce nastolila řadu otázek týkajících se naší identity a vztahu k okolí, v němž žijeme. Kruh úvah o nás samotných, našich rolích a škatulkách, do nichž se jen málokdy dokážeme vměstnat, se tak uzavřel a my jsme se mohli vydat na zpáteční cestu zpestřenou dramatickou zápletkou v podobě přeplněného vlaku a nemalého zpoždění. Inu, na České dráhy je spolehnutí. Ale vše dobře dopadlo, navazující vlak v Pacově počkal a my se šťastně navrátili do ledem pokrytého Pacova.
Mgr. Kateřina Joselová
